Install Steam
login
|
language
简体中文 (Simplified Chinese)
繁體中文 (Traditional Chinese)
日本語 (Japanese)
한국어 (Korean)
ไทย (Thai)
Български (Bulgarian)
Čeština (Czech)
Dansk (Danish)
Deutsch (German)
Español - España (Spanish - Spain)
Español - Latinoamérica (Spanish - Latin America)
Ελληνικά (Greek)
Français (French)
Italiano (Italian)
Bahasa Indonesia (Indonesian)
Magyar (Hungarian)
Nederlands (Dutch)
Norsk (Norwegian)
Polski (Polish)
Português (Portuguese - Portugal)
Português - Brasil (Portuguese - Brazil)
Română (Romanian)
Русский (Russian)
Suomi (Finnish)
Svenska (Swedish)
Türkçe (Turkish)
Tiếng Việt (Vietnamese)
Українська (Ukrainian)
Report a translation problem
Že se v Brně užívá a vaří pervitin, je jasný fakt. Hodně lidem se to nelíbí, odsuzují to, zavírají nad tím obě oči. Nebo naopak existují tací, které to zajímá, a možná by to chtěli zkusit. „Fructus vetitus”, jak by řekli latiníci, stále láká…
O varu se překvapivě nebavím s nějakým zkušeným brněnským matadorem pervitinové výroby, ale se dvěma milými vařičkami. Jedné je 30, druhé 25. Říkejme jim třeba Jůlie a Karla. Při rozhovoru se vzájemně doplňují, kouří a svým závislým kamarádům říkají něžně „Naše děti.”
Ti, kteří píšou články na Prigl, většinou nechodí kolem horké kaše. Toto pravidlo neporuším ani já. Tedy „co potřebujem k tomu, abysme uvařili kvalitní fet?” ptám se a dostávám tuto odpověď: