Инсталирайте Steam
вход
|
език
Опростен китайски (简体中文)
Традиционен китайски (繁體中文)
Японски (日本語)
Корейски (한국어)
Тайландски (ไทย)
Чешки (Čeština)
Датски (Dansk)
Немски (Deutsch)
Английски (English)
Испански — Испания (Español — España)
Испански — Латинска Америка (Español — Latinoamérica)
Гръцки (Ελληνικά)
Френски (Français)
Италиански (Italiano)
Индонезийски (Bahasa Indonesia)
Унгарски (Magyar)
Холандски (Nederlands)
Норвежки (Norsk)
Полски (Polski)
Португалски (Português)
Бразилски португалски (Português — Brasil)
Румънски (Română)
Руски (Русский)
Финландски (Suomi)
Шведски (Svenska)
Турски (Türkçe)
Виетнамски (Tiếng Việt)
Украински (Українська)
Докладване на проблем с превода
Že se v Brně užívá a vaří pervitin, je jasný fakt. Hodně lidem se to nelíbí, odsuzují to, zavírají nad tím obě oči. Nebo naopak existují tací, které to zajímá, a možná by to chtěli zkusit. „Fructus vetitus”, jak by řekli latiníci, stále láká…
O varu se překvapivě nebavím s nějakým zkušeným brněnským matadorem pervitinové výroby, ale se dvěma milými vařičkami. Jedné je 30, druhé 25. Říkejme jim třeba Jůlie a Karla. Při rozhovoru se vzájemně doplňují, kouří a svým závislým kamarádům říkají něžně „Naše děti.”
Ti, kteří píšou články na Prigl, většinou nechodí kolem horké kaše. Toto pravidlo neporuším ani já. Tedy „co potřebujem k tomu, abysme uvařili kvalitní fet?” ptám se a dostávám tuto odpověď: