themacs legutóbbi értékelései

One word ... ♥♥♥♥ ... passes, shooting, defending ... everything broken ... at least I didn't pay full price for this piece of **** ...

Would spent much more for this. And also looks very nice. Nice to help Ukraine.

Слава Україні! from Czech Rep

Still great game after all this years (Yes this review is placeholder, will be edited & extended later)

It was great game and fun, but it was about 5 years ago. I spent many hours with this game (it was Beta these days) with my friends, but unfortunatelly, one not so beautiful day patch was released and everything was ruined. From original MMORPG was suddenly normal boring MMORPG we know hundreds....sorry for you who bought this game few days/weeks ago, because this game is officially dead. But one time, it was really great game.

K této hře, stejně jako nejspíš většina dalších, jsem se dostal nedávno, kdy byla na Steamu během 24 hodin volně ke stažení. Tak jsem si řekl, proč to nezkusit. Je to zadáčo a za zkoušku nic nedám. I přes připomínku kamaráda slovy „Já tě varoval.“ jsem hru nainstaloval a dal se do elitního snipování.

Musím předem říct, že první díl jsem bohužel nehrál, tudíž nemám s čím porovnávat. Rád bych si jí zahrál, avšak se mi nepovedla na mém stroji rozjet. Teď už však něco k příběhu.

Hrajete za elitního (nejspíš) amerického odstřelovače, hluboko za nepřátelskou linií, odkázáného celou dobu jen a pouze na sebe. Vaše úkoly jsou prosté. Dojít na místo, probojovat se k určitému bodu a poté zastřelit/ochránit někoho důležitého nebo vyhodit něco do vzduchu. Bohužel, je to pořád to samé a po nějaké době se dostaví obvyklý stereotyp. Mise nejsou naštěstí nikterak dlouhé a docela rychle odsýpají. Ve hře je jich 10 nebo 11 a zabraly mi na střední obtížnost přesně 8 hodin.
Teď ale ke gameplayi. Hrajete z pohledu třetí osoby, přičemž ovládání mi přišlo dobré a nikterak konzolové, jak je to v mnoha jiných hrách s pohledem třetí osoby. Pro každou misi máte k dispozici trojici zbraní; odstřelovací pušku, samopal a pistoli s tlumičem. Zbraní však ve hře bohužel nikterak moc není, já osobně jsem napočítal 8 kousků (3 pušky, 3 samopaly, 1 pistole a 1 stacionární kulomet) + granáty a výbušniny. Zejména mě potěšily nášlapné a drátové miny, které mi v několika případech docela usnadnili život.

Samotný systém střelby se mi osobně velmi líbil, podobně jako v Sniper Ghost Warrior působí na vystřelené kulky gravitace (a při nejtěžší obtížnosti i vítr). Během střelby kamera často přepíná pohled přímo na letící kulku a vy máte možnost si „vychutnat“, jak se nepříteli kulka zavrtá do lebky nebo do těla. Při většině takovýchto výstřelů se také aktivuje „rentgenový“ pohled, kdy lze vidět, jaké poškození způsobí kulka uvnitř hlavy nebo těla. Ze začátku to je velmi efektní, časem to však začne pouze zdržovat a nejradši bych měl možnost tuto kameru vypnout.

Než se dostanu dále, musím ještě zmínit jednu zajímavou věc, která mě velmi potěšila. Jelikož na vaší pušce nic jako tlumič nemáte, musíte se spoléhat na zvuky okolí. Jestli si někdo vybavuje film Nepřítel před Branami, kdy na začátku filmu Vasilij zlikvidoval 5 vojáků a zvuk výstřelů maskoval za zvuk dopadající dělostřelecké palby, tak ve SEV2 budete moct střílet stejně jako Vasilij ve filmu. Ať už zamaskujete zvuk výstřelu za dopadající dělostřeleckou palbu, zvuk hromu při bouřce, hlasitý zvuk tlampače či zvuk kostelního zvonu, vždy se Vám bude tato vlastnost hodit pro lehčí postup hrou. Za mě rozhodně velké plus. Pokračujeme dál.

Ke grafické stránce hry toho bohužel nemám moc co říct a hlavně ani moc co pochválit. Hra vypadá jednoduše zastarale, asi tak jako hry 6-7 let staré a až na modely postava nevypadá nikterak dobře. Jelikož však nejsem žádný fanatik na superüber vizuální stránku hry, toto jsem ještě jakž takž překousl.

Co jsem však překousával velmi těžko, je AI nepřátel. Jednou byli nepřátelé tak blbí, že mě neviděli na 20 metrů nebo neslyšeli umírajícího parťáka 2 metry od sebe. Jindy najdou mrtvého spolubojovníka, a místo aby upozornili ostatní a vyvolali poplach, stojí jen tak na místě a opakovaně mluví něco jako „On je mrtvý. Ten už to má za sebou. Našel jsem tělo.“ a další. Naopak, často se mi také stávalo, že mě nepřátelé viděli na cca 100 metrů, když jsem ležel mezi troskami a vůbec se nehýbal. Toto se zejména stávalo u všudypřítomných odstřelovačů na střechách a v oknech, kteří vás viděli, jen co jste ukázal špičku nosu, dále u vojáků za stacionárním kulometem (kteří by snad viděli i brouka na 200 metrů) a tanků. Toto mě naštvalo zejména u oněch odstřelovačů, neboť šance, abyste ho zpozorovali dřív, než on vás, byla velmi malá. Jak jsme se s kamarádem shodli, AI je na jednu stranu velmi dementní a na druhou zase velmi cheaterská.

Myslím, že většinu podstatného jsem již napsal a nezbývá nic jiného, než se přesunout k závěru.

Teď se mi však ještě docela nabízí srovnání se Sniper Ghost Warrior 2, kterého jsem hrál asi půl roku zpět a některé vlastnosti (zejména zápory), které jsem u něj uvedl, platí i zde. Jsou to hlavně špatná AI a koridorovost. Oproti němu má však SEV2 dvakrát tak delší herní dobu, zábavnější mise a také rozhodně lepší a originálnější příběh. Graficky obě hry srovnávat nebudu, jelikož GW2 běžel na krásném CryEnginu 3, ze kterého však rozhodně nebyl využit veškerý potenciál, ale i přesto vypadal lépe než SEV2.

Na závěr bych jen dodal, že kamarádova slova se u mě naštěstí nenaplnila a já se těch 8 hodin docela bavil. Proto dávám velice slušné hodnocení, 75% a jsem zvědav, co přinese třetí díl, který vychází zanedlouho.
 
Délka:
8 hodin.

Klady a zápory:
+ příběh, délka
+ Systém střelby
+ Využívání zvuků okolí
- AI
- Grafická stránka
- koridorovost

Příběh jedničky je zapomenut a nyní se ocitáme v NY City. Avšak toto NY City není takové, jak ho známe. Je jakési … zničené. Ocitáme se v kůži Alcatraze, vojáka, který se dostal k Nanoobleku od Proroka. Stejně jako v prvním díle, i tady budou našimi nepřáteli emzáci (mimozemšťani pro neznalé). Nejsou však jedinými nepřáteli našeho maskovaného hrdiny …
Ale teď už ke hře samotné.

Jak jsem již napsal, příběh se přesunul z malebného tropického ostrova do jiného, bohužel však méně působivého, prostředí New Yorku.

A hned na úvod musím říct, že je to velký kámen úrazu. V jedničce (a potažmo ve Warheadu) bylo vše tak krásné. Stromy, voda, okolí, … CryEngine 2 zde prostě vynikal. A to je právě problém dvojky, jelikož město. CryEngine 3 je sice nový, ale, to musím říct na rovinu, hra rozhodně nevypadá tak dobře jako předchozí díl s datadiskem. Už jen samotné prostředí prostě nedá enginu tolik šancí vyniknout jako tropický ostrov. O nízkém rozlišení textur a žádné podpoře pro DX11 ani nemluvím.
Vyšel sice patche, které přinesly vysoké rozlišení textur a podporu pro DX11 a ještě další maličkosti, ale i tak to nebyl v nějaký skok kupředu. A navíc, nemělo tohle být už náhodou v základní hře?

Přese vše, co jsem teď napsal, nemohu říct, že by byla hra graficky špatná. To vůbec, právě že naopak. Hra je graficky velmi povedená a New York vypadá parádně. Jen prostě první dva díly nastavily laťku velmi vysoko a druhému dílu se ji nepodařilo přeskočit. I tak se však nemá vůbec za co stydět.

Samotná HW náročnost hry se oproti jedničce o něco zvýšila, avšak nijak extrémně, takže těm, kterým obstojně šlapala jednička, by měla jít bez větších problémů i dvojka.

Co se týče samotného hraní, tak se to od jedničky nějak zásadně nezměnilo. Díky Nanoobleku máte více různých možností, jak danou situaci vyřešit, jste však více omezeni díky koridorovosti misí. Některé herní prvky zde ubyly, jiné zase přibyly, zásadní vliv na hratelnost to však nemá.

Co mě na hře ale zklamalo asi nejvíc, je samotný příběh. Těšil jsem se, že se druhým dílem vrátíme přesně tam, kde jsme skončili v jedničce. Na palubu letounu směřujícího pryč od ostrova a hlavně, do kůže starého známého Nomáda. Bohužel, druhý díl začíná prakticky od nuly, kdy se v kůži Alcatraze octneme na palubě atomové ponorky (paradoxně ne stejně jako v jedničce) a ještě před samotným zničením se vyškrábeme ven. Po nějaké době nás z vody zachrání Prorok a dá nám jeho oblek.

Za celou hru byly události z prvního dílu zmíněny snad jednou nebo dvakrát. Vůbec nevíme, co se stalo s Ostrovem, s Nomádem a s doktorkou. Najednou jsme prostě přeneseni úplně jinam a do kůže úplně někoho jiného. Tohle mě prostě naštvalo. Dvojka není pokračování, ale nový díl, jen s číslovkou 2 v názvu.

Celkově je však příběh docela zajímavý a rozhodně jsem nečekal, že bude hra pokračovat tímto směrem. Avšak po tom, co prakticky vyřadili jedničku, se dalo čekat cokoliv.

Myslím, že jsem shrnul prakticky vše, co jsem chtěl a mohu přejít k závěru. Crysis 2 není špatná hra, není to však ani skvělá hra. Má své světlé stránky, má však i ty stinné.

Pomalu se chystám na třetí díl a doufám, že bude alespoň tak dobrý, jako tento. Celkem 80%.

Délka:
Podle Steamu nějakých 11 hodin.

Klady a zápory:
+ Grafické zpracování
+ Docela přívětivé HW nároky
+ Ovládání a herní systém se od dobré jedničky skoro nezměnilo
- příběh
- prostředí (vypadá sice pěkně, ale mě se nelíbilo)
- graficky horší než jednička
- Low Res Textury a nepodpora DX11 v základní hře
- koridorovka

Je to tady. Konečně jsem dostal, co jsem chtěl. Přesněji řečeno, co jsem chtěl od prvního dílu Assassins’s Creed (dále jen AC1). Po prvním díle si autoři pravděpodobně uvědomili, jaký potenciál série Assassin’s Creed má. A přesně tak, druhý díl to ukázal v celé své kráse. AC1 je zapomenut, teď je tady AC2 a rozdíl mezi nimi je propastný po všech stránkách. Ale hezky popořádku.

Opouštíme dobu třetí křížové výpravy, Altaïra Ibn-La'Ahada a blízký východ a vydáváme se o 400 let dále do renesanční Itálie. Zde se setkáváme s novým hrdinou, mladým Eziem Auditore da Firenze. Ezio je naprostý protiklad Altaïra, je to mladý nezkušený kluk, který má rád ženy, bitky a peníze. Jednoho dne jsou jeho otec a 2 bratři falešně obviněni ze zrady a popraveni. Ezio „přebírá“ poslání svého otce a stává se Assassinem. V průběhu jeho putování se podíváme do jeho rodné Florencie, Toskánska nebo do Benátek. Zajímavým prvkem v této hře je i možnost starat se (to berte s nadhledem, ve skutečnosti to je jen o placení a sbírání předmětů) o město a vilu rodu Auditore, kterou nyní vlastní Eziův strýc Mario. Nakonec se podíváme i do Říma, avšak jen v poslední misi. Ale víc už z příběhu neřeknu.

Co mě na hře však vážně překvapilo, je délka. A to jak z pohledu herního času, tak z pohledu herních událostí. Vysvětlím. Od prvního herního dne, až po závěrečnou pasáž v Římě uběhne ve hře neuvěřitelných bezmála 25 let. To je čtvrtstoletí a to už je co říct. Ke druhé složce netřeba víc dodávat. Herní doba nějakých 40 hodin mluví za vše. Samozřejmě s plněním vedlejších misí a úkolů, které však nebyly o nic méně zajímavé než příběhová linie. Ale k tomu se dostanu za okamžik.

Teď tedy k samotnému hraní. Altaïr byl jako postava sympatický a zajímavý, ale také docela nudný a bez emocí. Zato Ezio, to je něco jiného, je zábavný, ukecaný a doslova z něj číší energie. Nevím jak ostatním, ale mě přirostl k srdci hned. Ale kdyby jen postava, oproti AC1 je jiné prakticky úplně vše. Teda kromě lezení a šplhání po všem možném vysokém. To Ezio zdědil po svém předchůdci a přidal pár nových věcí. Mise jsou jiné, svět je jiný, styl hry je jiný. Ty tam jsou nudné a stále se opakující mise, ty tam jsou stále stejné lokace. Tady je vše nové, mnohem, mnohem lepší. Lokací je zde 5, přičemž každá je úplně jiná jak velikostí, tak vzhledem a prostředím. Tak samo mise, jak příběhové, tak vedlejší. Už žádné „Zajdi tam a tam, zabij toho a toho, vrať se zpět“. Mise jsou každé jiné a rozhodně se nebudete u drtivé většiny z nich nudit. A tak si říkám, proč nemohla být jednička aspoň z poloviny tak dobrá.

Co říct k technické stránce hry. Grafika průměrná, na svou dobu spíš lehce nadprůměrná, nároky průměrné. Zpracování měst krásné, zpracování postav už méně. Ale i tak se na to pěkně dívalo.

Až na občasnou debilitu AI nemám k technické stránce hry prakticky žádné výhrady.

Teď si asi říkáte, proč jsem se ani slovíčkem nezmínil o Desmondovi nebo Animu. Je to prosté. Tento svět pro mě ve hře prakticky neexistuje, nelíbí se mi a podle mě do hry ani nepatří. Samozřejmě, je to jen můj názor, ale když už Ubi udělal takovouto hru, měli jí udělat jako čistě historickou bez těchto sci-fi prvků. To je k tomuto vše.

Co říct závěrem? Podle mých předchozích slov by se zdálo, že je hra prakticky dokonalá. Ale do dokonalosti ji přeci jen malinko chybí. Jen jediná hra na světě je pro mne dokonalá (hodnocení 100%) a AC2 ji bohužel nedoplní. Některé menší nepříjemnosti, jako je občas nevyzpytatelně se natáčející kamera, wtf obloha se superrychle plujícími mraky (bije to vážně do očí, jinak bych to tady nejspíš nepsal) nebo slabší konec hry, sráží celkové hodnocení na i tak výjimečných 95%.
Věta na závěr. Assassin’s Creed 2, prozatím nejlepší hra, co jsem v roce 2013 hrál.

Edit 15.1.2014: Nejlepší hra, co jsem v roce 2013 hrál.

Délka:
14 aktů, nespočet misí a vedlejších úkolů, herní doba cca 40 hodin.

Klady a zápory:
+ herní doba a s tím související vedlejší mise a sbírání všeho možného
+ Rozlehlost světa, několik měst, každé jiné
+ Rozmanitost misí a úkolů
+ Příběh
+ Máte „vlastní“ město s vilou – obnova města a vily
- Kamera (občas se natáčela příšerně)
- Konec hry – mise už nudnější a konec prostě takový podivný