ZROZENÍ VYKRADAČKY HROBEK!

Varování: Výlevy srdíčka a fanouškovství obsaženy v balení!
Přeji příjemné a s trochou štěstí i nenudné počtení. A vemte si něco ke kafi.

NOVÁ LARA
Na legendární ostrotvarý hrudník nejkrásnější archeoložky světa, kterým ji obdařili její původní tvůrci z britského studia Core Design, si všichni dobře vzpomínáme. Tento prapůvodní vzhled je dodnes pro mnohé skalní fanoušky vzhledem ikonickým, kanonickým a tedy i jediným správným. Toto je potřeba zmínit hned na začátku, jelikož ona radikální změna, která byla na naší vaší milované Laře v roce 2013 spáchána americkými Crystal Dynamics, zacvičila žilami nejednoho ctitele původní série. A to dost. Já jim však za tento odvážný čin srdečně děkuji.

Lara se totiž konečně proměnila ve skutečného člověka z masa a kostí. A vsadím se s vámi o co jen chcete, že poté, co na vás nová, překrásná Lara poprvé promluví neskutečně lahodným britským hlasem její nové představitelky, charismatické britské herečky Camilly Luddingtonové, okamžitě zapomenete, že někdy nějaká jiná Lara vůbec existovala. Zde prosím skalní fanoušky původní Lary, mějte se mnou trpělivost. Camilla svoji roli nové Lary popsala jako jednu z nejvíce fyzicky i psychicky vyčerpávajících, které kdy přijala. Není se čemu divit, jelikož Tomb Raider z roku 2013 vedle rebootu slouží i jako Lařin origin story, ve kterém dosud mladá, naivní, nezkušená, introvertní a především naprosto zranitelná absolventka prestižní britské univerzity neustále heká, vzdychá, řve, brečí, ječí a pokud se obzvláště posnažíte tak i umírá na hromadu drastických způsobů.

Lařiny emoční výlevy se samozřejmě ne každému hráči líbí, já je vnímám jednoduše jako příběhově důležité, je to přece origin story sakra, žádný učený z ♥♥♥♥ nespadl, nebo snad ano? Celkově je nová Lara neskutečně krásná (jsem jen panický asociál, na mě nedejte) i díky tváři modelky Megan Farquharové. Character development tu více méně také je, jen ten přechod z ustrašené dívky v chladnokrevného zabijáka je, pravda, krapet rychlý.

ZKOUŠKA OSTROVEM
Honba za nikým nenavštívenou, avšak všemi popisovanou pradávnou říší kamsi do Tichého oceánu, po které už nic nebude jako dřív. Ostrov Yamatai je totiž stejně tak krásný, jako je nebezpečný. Lařin archeologický zápal bleskurychle střídá strach o vlastní život i o život jejích přátel prakticky už od momentu, kdy se na ostrov sice dostanou, avšak takovým způsobem, že již není cesty zpět. Při úvodním cinematicu, vyobrazujícím právě tuto událost, mám dodnes husí kůži. Ne ze strachu, nýbrž z jakési vnitřní radosti, že jsem se do Tomb Raidera opět pustil. A jistě nejsem sám.

Yamatai, se svými písčitými plážemi, posetými vraky letadel a lodí ze všech možných období lidských dějin, s temnými pralesy, kde žijí zejména stvoření masožravá a se zasněženými vrcholky hor, prodlouženými polorozpadlým rádiovým vysílačem z dob druhé světové (na který ano, polezete), rozhodně není místo pro dovolenkáře. Platí zde drsná pravidla, kterým je potřeba se přizpůsobit. Navíc nejste jediní, kdo na ostrov nedobrovolně zavítal a zkejsnul tu.

Grafika hry, ač z roku 2013, plně dostačuje k utvoření atmosféry záhadného tropického ostrova, vedle vraků posetého i nádhernou japonskou/čínskou architekturou, kterou Lara jakožto správný Tomb Raider zdolává šplhem, pokud zrovna překrásné dřevěné zříceniny nehoří. Místním nedobrovolným obyvatelům je totiž nějaká historická hodnota naprosto u... ano přesně tam!

ARZENÁL PŘEŽIVŠÍHO
Na ostrově pochopitelně nenajdete desetiproudou silnici, která vás vezme všude tam, kam chcete, či kam aktuální objective vyžaduje. Avšak ve chvíli, kdy Lara opráší své ohromující horolezecké schopnosti, sílu v rukou, nohou, ve všem prakticky, už si to za pomocí ikonického horolezeckého cepínu štrádujete po skalním převisu, prolézáte úzkými průrvami a přeskakujete ze stěny na stěnu s takovou lehkostí, že doslova hledíte, co ta holka všechno dokáže. Při šplhání je však potřeba mít neustále zapnutý mozek, jelikož pád z velké výšky je jízdenka opravdu jednosměrná, plus opravdu nechcete vidět Laru umírat. Tedy alespoň ne po stopadesáté, protože potom už to začne bolet i vás.

Vedle cepínu, který lze hravě využít i na nějaký ten šťavnatý stealth kill či dokončovačku máte s Larou k dispozici i klasickou pistoli, ke které se v jistém okamžiku ve hře přidá i druhá do páru na pořádný nostalgický dual wield (hráči původní série jistě ví), spolu s puškou a brokovnicí, se kterou je život vždycky snazší. Ovšem tou nejvíce esenciální zbraní pro vás bude luk s několika různými typy šípů, které se hodí jak k prošpikování nepřítele, tak i na tvoření cest přes bezedné propasti. Všechny zbraně lze vylepšovat za pomocí součástek, kterých jsou na ostrově tři prdele, stejně jako munice, což vám survival zážitek může krapet kazit, avšak masová výroba cedníků z nepřátel se také jen tak neomrzí.

"Vylepšovat" můžete i samotnou Laru, respektive její schopnosti přeživšího. K dispozici máte tři "stromy" dovedností, přičemž nenarazíte na žádnou, o které by se vyloženě dalo říct, že je k ničemu. Určité dovednosti vám výrazně zpestří jak souboj, tak i průzkum ostrova, včetně hledání collectiblů, na které hodíme očko v další kapitole.

VYKRÁDÁNÍ HROBEK
Tomb Raider bez hrobek není Tomb Raider, to dá rozum. To by už samotný název pozbýval smysl. Můžete však být v klidu, "hrobky" zde jsou. Jde o jakási speciální místa na ostrově, která se pyšní originálnějšími hádankami, přičemž když je zdoláte, litovat nebudete. Pro někoho hádankami lehkými, pro někoho těžšími, v každém případě právě ona odlišnost od environmentálních puzzlů, které na ostrově běžně řešíte dělá z takzvaných "nepovinných hrobek" (jak zní český překlad) unikátní zážitek, spojený navíc i s nějakou tou odměnou v podobě mapy se zakreslenou polohou collectiblů v blízkém i dalekém okolí.

No a konečně jsme se dostali ke collectiblům. Něco pro kleptomany, něco pro Laru, něco pro mě. Dávní návštěvníci ostrova byli totiž natolik hodní, že po sobě zanechali obrovskou hromadu nejrůznějších artefaktů ze svých dob a kultur. A jelikož jsme tak veliké děti Štěstěny, že s sebou máme archeoložku, poskytne nám Lara velice ochotně a vášnivě soukromou přednášečku ke každé věci, kterou z ostrova vyhrabeme. Hra má mimochodem skvělé uživatelské rozhraní pro zobrazování jednotlivých artefaktů/relikvií, včetně dokumentů, které také sbíráte a které vám značně rozšíří příběhy vedlejších i záporných postav, které jsou všechny moc dobře napsané, zahrané a tudíž i snadno zapamatovatelné. Ve hře je mimochodem i jistá verze geocachingu, jen tak na okraj.

ORIGINÁLNÍ SOUNDTRACK
Po čertech nelehký úkol, skutečně. Ještě štěstí, že se jej zhostila opravdová kapacita. Jason Graves, americký videoherní skladatel, konkrétně. Nádherný Lařin theme song uslyšíte v několika rozličných situacích, jak radostných, tak nešťastných. Dle Jasonových slov jej lze použít prakticky ve všech možných situacích, v případě potřeby zrychlit tempo či zpomalit, přidat další zvuky a tak podobně. A má pravdu uličník. Vyvrcholovací verze, tedy skladba "The Tomb Raider" zazní, tak jak to mám rád, na samotném závěru hry.

Na pouti ostrovem vás doprovází také domorodé bubny a vůbec všechno možné, do čeho jde bouchnout paličkou. Pro tvorbu soundtracku Jason s několika přáteli sestavil dokonce i speciální hudební nástroj, který mu umožnil vytvořit přesně takové zvuky a ruchy, které potřeboval. Jakási přidaná hodnota řekl bych, vy ne?

MULTIPLAYER
Cheater sem, cheater tam, ale občas je i řádná prdel. Výstižněji to říci nedovedu. Je to něco, co možná chcete, ale co rozhodně nepotřebujete.

ZÁVĚR
Díky, Crystal Dynamics, díky všem, kteří se na tvorbě Tomb Raidera z roku 2013 podíleli. Stvořili jste výbornou hru, která má v mém srdíčku místečko nejčestnější. Klaním se, smekám.

Tak to máme za sebou, mějte se, žijte blaze a buďte zdrávi!